Rezavé nádoby musely pryč
Původní nádobky ještě nebyly tolik různorodé. Většinou byli tmavě modré, průsvitná varianta byl doplněna zdobnými žlutými i bílými čarami – což je ostatně způsob zdobení, který je dnes velice populární a odkazuje právě na nejstarší tradici uchovávání parfémů. Masti a vůně pro nejbohatší se postupně museli přenést z porézních velkokapacitních nádob do menších onyxových, popřípadě alabastrových, které jejich vlastnosti uchovávali déle v ideálním stavu.
Motivy zvířat zavedli Řekové a Římané
Populární parfém od Niny Ricci „L`Air du Temps“ je zabalen do zdobného flakonu v podobě ptáka – obdobné užívali i Řekové a Římané, kteří flakónům dodali větší zdobnost a tvarovou rozmanitost. Ještě před začátkem našeho letopočtu se v Sýrii začalo foukat sklo do forem, takže se mohly flakónky začít vyrábět sériově. Jejich cena však novátorský postup zcela zabrzdila.
Sklo se vrátilo v plné parádě
Sýrijské sklo ustoupilo do pozadí, a parfémovaným mastím vévodil kov až do osmnáctého století našeho letopočtu. To se na trh dostal čínský porcelán. Ten však neumožňoval uchovávat parfémy v dokonalém stavu, takže nad v té době již znovu rozšířeným sklem nikdy nezvítězil. Až do devatenáctého století se malé flakonky kupovaly od parfémů odděleně – ty do nich byly stáčeny u výrobce či prodejce. Až průmyslová výroba zavedla masovou produkci flakónů, v nichž se výsledný produkt již prodával a stoupla prestiž a nutnost designérského řemesla.
Náš knižní tip: Nigel Groom: Průvodce parfémy (příručka pro znalce)
